Marek P. Šenkyřík - svámí Gyaneshwarpuri
Arnošt Hloušek (1929-2016)
otec habrůvecké speleologie.
Poslední speleogické výzkumy.
Motto.
"Vědecké bádání nemá konce a je mnoho učenců, lidský život je však příliš krátký a obtíží stojících v cestě, mnoho. Shrňte a pochopte proto podstatu vší moudrosti, jako je sbírána smetana s mléka. Touto podstatou vší moudrosti je: Služ, miluj, dávej, očišťuj se, medituj, uskutečni, buď dobrým, čiň dobro, buď laskavým, soucitným, odhal kdo jsi a buď svoboden."
Šri Svami Šivananda
Věčné učení
OBSAH.
Věnování
Arnošt Hloušek (1929-2016), otec habrůvecké speleologie, kamarád
Jeskynní systém "Habrůvecké Svaté Schody" pod Habrůveckými ponory – nejvýznamnější současný speleologický problém střední části Moravského krasu. Závrt u Habrůveckých smrků stále zajímavý z hlediska průniku na Habrůvecký podzemní potok.
"Děravka" - nezvěstná jeskyně na Rudicko - Habrůvecké plošině. Tajemství nového speleologického pracoviště ve střední části Moravského krasu před otevřením.
Závěrečná zpráva o výzkumu a objevu jeskyně „Poustevníkova Děravka“ na Rudicko-habrůvecké plošině.
Autobiografie speleologa v Moravském krasu jih a střed (1982-2024)
Autorská bibliografie publikovaných prací Marka P.Šenkyříka - svámího Gyaneshwarpuri.
Věnováno.
Tento spis je věnován
panu Arnoštu Hlouškovi,
otci habrůvecké speleologie,
kamarádovi.
Arnošt Hloušek (1929-2016), otec habrůvecké speleologie, nestor speleologie Křtinského údolí, kamarád.
Počátky habrůvecké speleologie.
Počátky habrůvecké a křtinské speleologie jsou nerozlučně spojeny se jménem Arnošta Hlouška, spolu s jeho kamarády Emanuelem Jaškem a Milanem Hudcem z Habrůvky. Bylo jim okolo 16 let, když začali po skončení II. světové války, své průzkumy v širším okolí své dědiny. Žádná díra v zemi neunikla jejich pozornosti. S nožem mezi zuby vnikali do jezevčích děr, se svíčkou v ruce vstupovali do jeskyní, na řetízku se spouštěli do propastí... Díky přímluvě Rudolfa Burkhardta se tehdejší mladíci Hloušek, Jašek a Hudec stali již v roce 1947 řádnými členy brněnského Speleoklubu a vzápětí je Burkhardt vnáší do literatury pod jménem habrůvecká skupina Speleologického klubu Brno, což bylo v 50. letech synonymum kvalitní objevné speleologie. Již v roce 1948 můžeme spatřit jméno Arnošta Hlouška a jeho druhů z Habrůvky, uvedena v prvním zveřejněném soupisu členů Českého speleologického klubu pro zemi Moravskoslezskou v Brně v časopise Československý kras, kde se o nich píše s respektem jako o "agilních členech habrůveckých." Trojici jeskyňářů z Habrůvky přitahoval zejména speleologický magnet Křtinského údolí, kde se zajímali zejména o jeho pravý - habrůvecký - břeh. Jména Hloušek - Jašek - Hudec byla díky Burkhardtově peru ve své době ve speleologii významným pojmem a objevovala se při řadě důležitých - dnes již takřka legendárních - průzkumů. Pan Arnošt Hloušek mi vzpomínal jak svá speleologická bádání začínali v roce 1945 v čerstvě objevené jeskyni Jestřábce, kterou zkoumali souběžně s kolektivem Burkhardtovým. Následovaly průzkumy v jeskyni Vinckově, pod níž ve svahu objevil 4.7.1948 Arnošt Hloušek svoji jeskyni Arnoštku. Následně habrůvečtí členové brněnského Speleoklubu upřeli svoji pozornost i na protilehlý - babický - břeh Křtinského údolí, kde v roce 1949 kopali v jeskyni Jurové a zejména v památném jeskynním bludišti Výpustek. Zde se v roce 1949 houževnatě pustili do zmáhání závalu legendární Babické chodby, kterou v roce 1950 pronikli do zakletých prostor tzv. "Salmova" (?) Výpustku (Polákova galerie). Následně je pářící mrazová ventarola přivedla vysoko do svahu Údolí pod Habrůvku, kde úspěšnou otvírkou Závrtu na Lazech učinili v roce 1954 zcela mimořádný objev "Jašek - Hlouškova dómu". R. Burkhardt právem vyzvihl skutečnost, že tento neobyčejně důležitý objev učinili prakticky pouze 2 badatelé (Hloušek a Jašek) a to krajně odvážným způsobem a navzdory naprostému nedostatku technických pomůcek. Takoví byli badatelé z Habrůvky: nadšení, houževnatí a odvážní... Křtinské údolí dobře uspokojovalo jejich touhu po objevech, a proto Habrůvecká plošina zůstávala spíše na okraji jejich zájmu. V dávné minulosti zde provedli pouze dva menší pokusné výkopy, a to v letech 1947 - 1948 v Ponoru na Slaniskách a v letech 1950 - 1951 v Závrtu u babické stezky. Krom toho se na pomezí Rudické plošiny podíleli v roce 1959 na otvírce Závrtu u Klostermannovy studánky. Stěží se dnes najde ve Křtinském údolí jeskyně, kterou by habrůvečtí "kluci" neprolezli a nezkoumali. Je jen velká škoda, že mnoho z těchto dávných průzkumů nebylo nikdy zaznamenáno v literatuře, např. v jeskyňce Pod Rozsypankou, ve Šneku a jinde. Z trojice kamarádů z Habrůvky jeskyňařil ve stáří jen pan Arnošt Hloušek, který byl na počátku 21. století nejstarším žijícím veteránem Křtinského údolí, i otcem zakladatelem speleologie habrůvecké. Ve svém požehnaném věku byl stále vitálním člověkem a aktivním speleologem, který dosud vykopával své speleologické sny v jeskyni Javorce, v Závrtu na Lazech, v Babické chodbě Výpustku a jinde. Pan Arnošt Hloušek byl dlouholetým členem ZO 6-05 Křtinské údolí a nejbližším spolupracovníkem ZO 6-31 Speleologický průzkum poustevník Marek při průzkumu na Habrůvecké plošině, kde se podílel v letech 2005 - 2007 na otvírce tzv. Milarepovy propasti v Závrtu u Habrůveckých smrků a dále zakládal v roce 2006 průzkum na Děravce, kterého se však již bohužel pro svůj pokročilý věk neúčastnil. V roce 2008 spoluzakládal občanské sdružení Společnost přátel Speleologický průzkum poustevník Marek, do něhož přestoupil ze ZO 6-05 Křtinské údolí a byl jeho řádným členem až do smrti. Pan Arnošt Hloušek zemřel v roce 2016 ve věku 87 let a byl pochován na hřbitově ve Křtinách.
Vzpomínka na Arnošta Hlouška, který stále žije v mém srdci.
Pokusím se vybavit všechny okamžiky, které jsem prožil s otcem Arnoštem. Především vám musím říci, že jsem ho měl rád jako věkem staršího člověka a kamaráda. Seznámili jsme se na Habrůveckém ponoru v roce 2005. Právě jsem virguloval anomálii, pod níž teče Habrůvecký potok do podzemí, když tu ke mě přistoupil starší muž. Tak jsem se seznámil s Arnoštem Hlouškem z Habrůvky, žijící legendou speleologických průzkumů zejména ve Křtinském údolí, který byl členem speleologické skupiny ZO 6-05 Křtinské údolí. Arnošt mne chvíli pozoroval v mém počínání, a pak se dal se mnou do řeči. Neměl vůbec žádné výhrady k tomu, že se nacházím na cizím zájmovém území. Právě naopak, byl rád, že tu jsem! Netrpěl vůbec zájmovou fóbií jíž tolik trpí tolik méně významných jeskyňářů. Přijal mne do svého laskavého srdce a nevadilo mu, že jsem na Habrůveckou plošinu "přivandroval" odněkud z jihu z plošiny Skalka. Měl mě rád a měli jsme se vzájemně v úctě. To jsem ještě netušil, že předemnou stojí nejstarší žijící veterán speleologických výzkumů pravděpodobně z celého Moravského krasu, jehož jméno je poprvé uvedeno ve speleologické literatuře v 1. zveřejněném soupise členů Českého speleologického klubu pro zemi Moravskoslezskou v Brně v časopise Československý kras z roku 1949. Arnošt Hloušek byl pamětníkem takových speleologických velikánů jako byli Antonín Boček, Rudolf Prix a Rudolf Burkhardt. Ve Křtinském údolí s ním speleologickým věkem a významem nemohl soupeřit žádný, ani sám předseda ZO 6-05 Křtinské údolí Miroslav Kubeš. Arnošt Hloušek byl neobyčejně pokorný a skromný člověk. Před mým vnitřním zrakem se objevuje jeho milá tvář. Požehnaný Arnoštek! Vzpomínam na ty roky, co jsme spolu bádali v našem Závrtu u Habrůveckých smrků. Byl skutečný kamarád. Stál při mě, když mne okolní jeskyňáří špinili. Jemu vděčím, že jsme závrt vykopali do 13 metrové hloubky. Arnošt byl celým srdcem jeskyňář. Společně jsem snili o objevu v Milarepově propasti. Ochotně točil klikou těžebního vrátku a nestěžoval si na svůj pokročilý věk. Jednou ho rotující klika vrátku udeřila zle do obličeje. Měl zlomený kořen nosu, ale nedal na sobě znát bolest. Brzy se zotavil a opět přišel za mnou na závrt. Bez něj bych tento výzkum nezvládl. V roce 2005, při příležitosti diamantového jubilea 60 let Arnoštových speleologických výzkumu, se sešlo pod památným Habrůveckým smrkem malé společenství přátel, abychom podepsali petici určenou předsednictvu České speleologické společnosti, v níž jsme žádali pro Arnošta Hlouška čestné členství v ČSS. Ale bezvýsledně. Čestné členství mu přes jeho mimořádné zásluhy neudělili. Ale zato mu dali kovovou pamětní medaili za zásluhy o speleologii. Arnošt byl ale i za ní v srdci nebyčejně vděčný, jako dítě. Arnošt nic nedbal na pomluvy, které slýchal o mě ve své vlastní skupině ZO 6-05 a stál pevně při mě. Arnoštovo přátelství se mnou ho však stálo mnoho. Pro své přátelství se mnou se postavili členové jeho vlastní skupiny k němu zády, což těžce nesl. Proto nakonec přestal úplně na Výpustek docházet a vzdal se svého členství v ZO 6-05 Křtinské údolí. Tak v roce 2008 přestoupil do mého nově vzniklého nezávislého občanského sdružení "Společnost přátel speleologický průzkum poustevník Marek", které pomáhal zakládat. Zdálo se, že rozumí správně i mému poustevnickému životu. Na krutou zimu na poustevně Močová mě zásobil péřovou duchnou. Často a rád jsem ho navštěvoval u něj doma v Habrůvce. Tehdy jsme se posadili na schody u něho na zápraží, jeho usměvavá žena mi přinesla buchty a čaj a Arnošt začal vyprávět... Jak to bylo na Závrtu na Lazech náročné a nebezpečné. Skoro se tam smířili se smrtí, když v podzemí závrtu zabloudili. Emanuel Jašek pak vlezl do nějaké postraní chodby, která není zakreslená v mapě, a dlouho za ním Arnošt naslouchal ozvěně jeho vzdalujících se kroků. Šel někam do neznáma směrem k Závrtu u babické stezky. Vzpomínal též na své výzkumy v Babické chodbě Výpustku, v Jestřábce, Ponoru na Slaniskách, Arnoštce, kterou objevil, Vinckově či Závrtu u Klostermannovy studánky. Tam všude zanechal Arna své nesmazatelné stopy svou nezměrnou pracovitostí. Nesmím zapomenout ani na Děravku, jejíž výzkum se mnou slavnostně zahajoval, ale pak se do výzkumu pro svůj pokročilý věk už nezapojoval. Sledoval však naše speleologické počínání z ústraní svého domova v Habrůvce, kde jsme ho s Milanem Hnízdem pravidelně navštěvovali. Co říct o Arnoštu Hlouškovi na závěr? Byl to prostý, osvícený vesničan, který prožil celý život v Habrůvce a okolních lesích. Do kostela moc nechodil, ale byl věřící. Příroda mu byla bližší než kostel ve Křtinách. V ní nacházel odpověď na své otázky. Mír jeho dušičce. Odpočívá na hřbitově ve Křtinách. Zapálil jsem za něj na oltáři kalíšek. Takový byl Arnošt Hloušek, můj kamarád.
Jeskynní systém Arnošta Hlouška "Habrůvecké Svaté Schody" pod Habrůveckými ponory – nejvýznamnější současný speleologický problém střední části Moravského krasu.
Úvod do problému Habrůveckých ponorů.
Pod SZ okrajem obce Habrůvka nacházíme velmi malebné, široce rozevřené údolíčko s kvetoucí loukou. Z habrůvecké návsi údolíčkem bystřině stéká drobný potůček, který na tomto místě překračuje geologickou hranici kulm /dévon a vstupuje na vápence Moravského krasu. Na plochém dně tohoto údolí dochází k ponorům do podzemí. O těchto zakrytých ponorech se zmiňoval již v 50. letech 20. století Rudolf Burkhardt. Jeho literární zápis však zůstal v podstatě nepovšimnutý současnou generací speleologů. Problematika podzemního odvodňování Habrůveckého potoka proto nebyla známa a byla znovuobjevena až v roce 1993, kdy v této oblasti prováděl svůj povrchový průzkum Marek Šenkyřík, člen ZO ČSS 6-26 Speleohistorický klub Brno. Ten v uvedeném roce objevil nový jícen spontánně vzniklého ponoru o hloubce -2m a průměru 1 m. Tím se v řečišti potoka otevřel nový vtokový ponor, který začal soustředěně jímat celý Habrůvecký potok do podzemí. Postupem času se Habrůvecký ponor rozrostl v mohutný kráter o půdorysných rozměrech 8 x 6 m a s 3 m hlubokými kolmými stěnami v hlinitých a štěrkovitých údolních výplních, avšak bez viditelného náznaku odtokového trativodu v lité skále. V současné době je tento tzv. Habrůvecký ponor č. 1 úplně zasedimentovaný plavenými sedimenty unášenými vodním tokem, avšak je stále filtračně přes sedimenty hydrologicky aktivní. Proto zde v roce 1995 provedla ZO ČSS 6-26 Speleohistorický klub Brno, pod vedením autora tohoto zápisu, kolorační experiment, který však nepřinesl žádné pozitivní výsledky. Vývěr barvených vod se nepodařilo lokalizovat. Přesto lze usuzovat na propojení Habrůveckého ponoru blíže neznámou významnou jeskyní, překonávající vzdušnou vzdálenost 1,5 km a denivelaci -120 m (!) do Křtinského údolí, do Vývěru Křtinského potoka. V minulosti R. Burkhardt mylně předpokládal dokonce podzemní odtok Habrůveckého potůčku do Býčí skály, kde ho očekával jako přítok v oblasti 2,0 km Wiehlova údolí. Po následovném objevení Prolomené skály však přítok Habrůveckého potoka zde nakonec nebyl objeven. Dále Burkhardt uvažoval i o možném odtoku Habrůveckého podzemního potoka do tzv. problematického vývěru pod jeskyní Kostelík. K definitivnímu rozhodnutí o hydrologické příslušnosti Habrůveckého ponoru bude nutné vykonat ještě další kolorační pokus s použitím většího množství barviva. V literatuře jsem již tuto neznámou jeskyni pod Habrůveckými ponory pokřtil na "Habrůvecké Svaté Schody."
Speleologický průzkum Závrtu u Habrůveckých smrků v letech 2005 – 2007.
V důsledku předpokládaného intenzivního prořícení úvodních partií odtokového jeskynního systému z Habrůveckých ponorů v úseku pod loukou jsem nakonec vytipoval ke speleologické otvírce nedaleký, i když stranou ležící, do té doby anonymní "Závrt u Habrůveckých smrků." Pod tímto závrtem jsem očekával hydrologicky opuštěnou chodbu, jejíž geneze souvisela s paleohydrologickým odvodňováním lesních žlíbků na povrchu Habrůvecké náhorní plošiny. Byla proto naděje, že se touto předpokládanou chodbou podaří snad proniknout ze dna Závrtu u Habrůveckých smrků ve směru jejího původního paleodtoku do jeskynního systému pod Habrůveckými ponory a napojit se tak na hydrologicky aktivní podzemní řečiště Habrůveckého potoka, a to již za jeho úvodní zařícenou zónou. K propojení obou těchto míst je nutné objevit cca 200 m dlouhou chodbu ze dna Závrtu u Habrůveckých smrků k Habrůveckým ponorům. Tudy by se ale dalo sestoupiti po Habrůveckých Svatých Schodech protékaných Habrůveckým podzemním potokem dolů do rovněž dnes neznámého jeskynního systému na Křtinském podzemním potoce ve Křtinském údolí. Z tohoto důvodu byl v letech 2005 – 2007 Závrt u Habrůveckých smrků hlavní bádací lokalitou ZO ČSS 6-31 Speleologický průzkum poustevník Marek. Původně se jednalo mísovito – nálevkovitou prohlubeň o průměru 9,5 x 8,5 m a hloubce -2 m, která se probořila v místě vsaku bezejmenného občasného potůčku přitékajícího z nitra Habrůvecké plošiny. Průzkumná sonda prostupovala 1,2 m mocnou „kulturní vrstvou“ vesnického smetiště s velkým množstvím „archeologickych památek“ z doby předigelitové a předkonzervové. Smetištní vrstva skončila v hloubce -320 cm pod terénem, kde jsme narazili na původní starou sedimentární výplň dna žlíbku. Jedná se o slehlou nažloutlou hlínu s hojným obsahem zaoblených křemenných a jiných exotických štěrků. Reprezentativní vzorek těchto štěrků byl donesen na Českou geologickou službu v Brně a RNDr. Jiří Otava v něm zjistil rovnoměrné, přibližně třetinové zastoupení červených a světle okrových „sluňáků“, šedých křemenů a černých a tmavěšedých rohovců s náznakem laminace. Rozměry valounů se pohybují přibližně mezi 5 a 15 cm v delší ose, stupeň zaoblení je malý u sluňáků, střední u černých rohovců a velmi dobrý u křemenů. U všech tří litotypů můžeme přepokládat redepozici ze starších štěrků, které pokrývaly Habrůveckou plošinu. Zajímavá je nepřítomnost kulmského materiálu, uvážíme li že lokalita je v bezprotřední blízkosti východní geologické hranice kulm / dévon. V průzkumné sondě jsme v hloubce -320 cm pod terénem narazili na místo, kde hnědá hlína detekovala polohu zasedimentovaného jícnu závrtu někde hlouběji pod námi. Tímto způsobem jsme tedy v geologicky značně starých náplavách rozpoznán vertikálně orientovaný sloupec podstatně mladšího hlinitého sedimentu, který jsme bezpečně sledovali díky svým archeologickým zkušenostem výkopem do hloubky. V hloubce -490 cm jsme definitivně dosáhli skalního podloží pod závrtem, v němž jsme mezi skalními bloky objevili zasedimentovaný, polozařícený skalní jícen závrtu, tvořený erodovanou tektonickou puklinou J směru. Po řádném technickém vybavení pracoviště jsme pokračovali v další hlubinné těžbě. Od hloubky -490 cm již bylo zřejmé, že jsme se zakopávali do jeskyně. Vstup do jejího propasťovitého paleoponorného jícnu je tvořen 50 cm širokou vertikálně orientovanou puklinou J směru s erodovanými stěnami. V hloubce -580 cm definitivně potvrzujeme, že došlo k objevu zasedimentované paleoponorné jeskyně vertikálního průběhu průstupných rozměrů. Jeskyni v Závrtu u Habrůveckých smrků objevili dne 1. listopadu 2005 Marek P. Šenkyřík a Arnošt Hloušek. Pojmenoval jsem ji Milarepova propast. Je to svisle orientovaná propast o průměru 1,3 x 0,6 m, založená na výše uvedené tektonické poruše S – J, která participuje na vzniku celého závrtu a jeho podzemí a která nepochybně komunikuje s neznámými prostorami někde hlouběji pod námi. Jako slibné znamení jsem považoval zejména fakt, že tato propast je zaplněna jen neslehlou, kyprou hlínou a je vodě průchozí. Jeskyně ze dna propasti pokračuje s jistotou podél tektonického zlomu na jih, tedy směrem k Habrůveckému podzemnímu potoku. Na jaře 2006 během tání sněhu, však vtékal do podzemí závrtu ponorný potůček což stačilo aby se boční stěny průzkumné sondy v sedimentech rozmočily a zavalily. Maximální dosažená hloubka propasti byla -13,6 m pod terén dna žlíbku. Po zavalení našeho speleologického pracoviště v Závrtu u Habrůveckých smrků jsme v roce 2006 požádali habrůveckého starostu pana Karla Kalandru o sponzorování daru nevyužitých silnostěnných skruží v majetku Obecního úřadu Habrůvka. Této naší žádosti bylo vyhověno. Dovezli jsme skruže na závrt a já sám jsem je pomocí hupcuku nainstaloval do znovu vykopané šachty na dně závrtu. Značně heroickým výkopem zařícené propasti bylo posléze dosaženo znovu hloubky -10,25 m pod terén. A v tomto stavu je jeskyně dodnes.
Meditační pohled na Závrt u Habrůveckých smrků.
Jak bylo výše sděleno, nejnižší bod podzemí závrtu byl dosažen v hloubce -13,6 m. Jedná se ale o mimořádně těsnou poruchu na hranici průleznosti, ucpanou ale kyprým sedimentem, kterým odtéká do podzemí při jarní inundaci, či při mimořádně výdatných deštivých srážkách, malý potůček z povrchu plošiny do neznámého podzemí ve spodním patře pod závrtem. Je to tedy relativně perspektivní místo pro případnou další speleologickou otvírku. Výzkum jsme zde ukončili v roce 2007, když jsme zjistili v jeskyni zvýšenou koncentraci CO2. Případní další výzkumci tohoto kritického místa by ale museli zpěvnit strop značně vysoké ucpané pukliny, z níž se vysypává sediment a zavaluje zkoumanou ponornou propast, směrem k Habrůveckému podzemnímu potoku. Tímto směrem ale jistě odtéká podzemní potůček zastižený v Milarepově propasti Závrtu u Habrůveckých smrků. Tato ucpaná propast byla tedy nazvána na památku našeho opravdu mimořádně těžkého heroického speleologického průzkumu „Milarepova propast“, na památku velkého jogína starého Tibetu, který vykonával podobnou duchovní sádhanu jako my při průzkumu tohoto zapeklitého závrtu. Něco dole pod Milarepovou propastí rozhodně je. Myslím si ale, že tím nikdo neprojde až na hledaný Habrůvecký podzemní potok. Podle mne by to trvalo několik desetiletí, než by se do něj ze dna Závrtu u Habrůveckých smrků ve směru odtoku podzemního potůčku někdo prohrabal. Tato jeskyně není asi pro amatérský tým, ale spíše pro štědře sponzorované bohaté profesionální speleology.
Další možné vstupy do jeskyně Habrůvecké Svaté schody na Habrůveckém potoce.
Tato jeskyně jak již bylo vysvětleno odvodňuje směrem do Křtinského údolí. Zde se nalézá několik jeskyní, které mohou eventuálně sloužit k průniku na hledaný Habrůvecký podzemní potok pod Úzký Příhon. Je to především jeskyně Javorka, ze které vane průvan, ale která je podle sdělení Arnošt Hlouška plazivkovitá a členitá, takže by zde byl možný průnik asi jen za cenu ražby umělé štoly pomocí střelných prací. Možná že by se tudy ale dalo proniknout pod kýžený Úzký Příhon na hledaný Habrůvecký podzemní potok. Druhou jeskyní z níž by eventuálně hypoteticky byl možný průnik pod Úzký Příhon je zařícená Jeskyně na Lazech, kde Arnošt Hloušek a Emanuel Jašek objevili v 50. letech 20. století velký dóm se stabilním stropem (Jašek – Hlouškův dóm), avšak dnes nepřístupný pod mohutnou vrstvou novodobého zásypu podzemního závalu. Třetí jeskyně ve Křtinském údolí nepochybně související s hledaným jeskynním systémem na Habrůveckém podzemním potoce je pod závrtovou skupinou Tři Kotle. Ale i zde je to značně zařícené, a proto se zdá že Habrůvecké Svaté Schody jsou v podstatě neobjevitelné v podzemí dobře přírodou zapečetěné jako trezor v lůně této tajemné krajiny Vallis baptismi. Snad ale k objevení jeskynního systému Habrůveckých Svatých na Habrůveckém potoce schodů pomůže nějaká šťastná okolnost, například v mnou objeveném Závrtu v Úzkém Příhonu.
"Děravka" - nezvěstná jeskyně na Rudicko - Habrůvecké plošině. Tajemství nového speleologického pracoviště ve střední části Moravského krasu před otevřením.
Vyšlo ve Speleo 47/2007.
Tento článek věnuji otci Arnoštu Hlouškovi (1929) z Habrůvky
k jeho diamantovému jubileu 60 let aktivních
speleologických průzkumů.
Pověst o Děravce (1914)
Podle staré pověsti, kterou kdysi vyprávěli v Habrůvce horníci z knížecích Liechtenšteinských dolů, má "Děravka" být velká neznámá jeskyně na Rudicko -
Habrůvecké plošině. Nikdo však neví, kde Děravka je. Tuto
pověst mi na jaře 2005 vyprávěl 76 letý speleolog z Habrůvky pan Arnošt Hloušek, ale znal jsem ji i ze svého dřívějšího studia Burkhardtova literárního
odkazu. Zanořil jsem se proto do starých archiválií a zjistil jsem, že tato pověst má reálé jádro, jehož kořeny sahají až na počátek 20. století. Tehdy v
roce 1914 měl vyjikající výzkumce V.Kubásek objevit
na Rudicko - Habrůvecké plošině, v lesní trati "Na Děravce", neznámou propast, v níž údajně "slyšel hukot tekoucích vod:" Kubásek však objev
utajil a krátce nato v roce 1915 padl ve světové válce. Objevená jeskyně zůstala nezvěstná.
Bočkova zpráva o Kubáskovu objevu Děravky (1922)
V roce 1922 a opakovaně pak v 1928, se však o Kubáskově objevu neznámé jeskyně "na Děravce" přesto zmiňuje Antonín Boček ve svých "Průvodcích
do Moravského krasu". Celý Bočkův inkriminovaný text o Děravce se nachází v jeho knížečce "Moravský kras. Průvodce celým jeho územím a jeho
krápnikovými jeskyněmi"
vydané v roce 1922 v Praze, kde se píše: "...vody pokračují (z odtokového sifonu Rudického propadání) v podzemní pouti směrem jihozápadním a
jejich pravděpodobný běh na povrchu náhorní roviny Rudicko - Habrůvecké
označen přímočarým směrem skupin závrtovým, z nichž ony i "Děravky" jsou snad nejdůležitější, neb se v těchto místech podařilo roku 1914 p. ofic. V.Kubáskovi
sestoupiti uvolněným otvorem do studňovité chodby, z níž
zřetelně slyšel hukot tekoucích vod. Přesně ono místo neoznačil, chtěje si po zkušenostech při pracích v Moravském krasu nabytých, ponechati prioritu objevu
pro sebe,
leč zanedlouho padl v Haliči, vzav si s sebou tajemství do hrobu." (konec citace: Boček 1922, s. 115, přebírají též: Prix - Burkhardt 1949). V novém
doplněném vydání svého "Průvodce"
se roku 1928 Antonín Boček k objevu nezvěstné propasti na Děravce vrací, znovu opakuje všechna fakta a navíc hodnověrnost svého tvrzení podpírá tím,
že samotného objevitele Kubáska oslovuje důvěrně jako svého "kolegu (Boček 1928).
Hledání Děravky R. Burkhadtem (1949).
V roce 1948/1949 započali badatelé Rudolf Prix a Rudolf Burkhardt "systematický zákres všech závrtů náhorní roviny Rudicko-Habrůvecké" (P.R.1949).
Přitom narazili na Bočkovu zmínku o nezvěstné propasti, nalézající se v lesní trati "na Děrace" u Rudice (Burkhardt - Zedníček 1951-1955).
Dr. Rudolf Prix kdysi s V. Kubáskem "často chodil",
ale Kubásek se mu o svém pbbjevu na Děravce přesto nikdy nezmínil, ačkoli právě Prixovi ukázal jiný svůj tajný objev: jeskyni Silvestrovku ve Křtinském údolí,
kterou Kubásek taktéž "dlouho tajil a vchod ukrýval"
(Prix, Burkhardt 1949, Burkhardt, Zedníček 1951-1955). Z toho Rudolf Burkhadrt usoudil, že onou nezvěstnou Kubáskovou propastí je snad míněna jeskyně
Silvestrovka (obj. 31.12.1910) ve Křtinském údolí a že lokalizace
nezvěstné propasti na lesní trať "Děravku" "povstala snad omylem" (Burkhardt, Zedníček 1951-1955). Do Silvestrovky se opravdu vstupuje propastí,
která ústí u stropu obrovského dómu. Jeskyně je však hydrologicky opuštěná,
a proto z ní "zřetelný hukot tekoucích vod" nemohl být nikým slyšen. Chybějící zvukový efekt se proto R.Burkhardt snažil vysvětlit
"hlasitým crčením (skapových) vod z vysokých komínů padajících na hladinu někdy až na 0,5 m hlubokého jezírka,
které se v jeskyni objevuje po větších deštích" (Prix, Burkhardt 1949). Jeho argumentace se ovšem nejeví být dostatečně přesvědčující. Pro případ, že
by Bočkova lokalizace propasti na "Děravku" byla přece jen správná
však naznačil, že i zde zná jeden nálevkovitý závrt o průměru 4 m, o němž se mezi rudickými občany povídalo, že kdysi býval hlubokou otevřenou propastí
(Prix, Burkhadrt 1949).
Speleohistorický rozbor pověsti o Děravce
Při analýze výše uvedeného Bočkova textu (Boček 1922) dospívám (r. 2005) k názoru, že jeho zpráva o nezvěstné propasťovité jeskyni na Rudicko - Habrůvecké
plošině, včetně její lokalizace na lesní trať "Děravku" je
autentický a pozdější Burkhardtův pokus o její ztotožnění s jeskyní Silvestrovkou pravděpodobně neobstojí. Boček jistě psal o událostech jemu dobře
známých, nepochybně mu důvěrně sdělených samotným "kolegou Kubáskem.
Boček sice nebyl fyzickým účastníkem objevu, ale jistě o něm byl jako "nekorunovaný král moravské speleologie" dobře informovaný. V.Kubásek svůj
objev učinil na "zájmovém území" německých jeskyňářů kdysi mocné
Jeskynní sekce V.D.T. (Verein Deutscher Turisten - sektion für Höhlenforschung), kteří měli za časů habsburského mocnářství a 1. československé republiky
ve střední části Moravského krasu silné dominantní postavení.
Rudolf Burkhardt doslova uvádí, že "německá výzkumná skupina měla monopolní výzkumné právo na celém území někdejšího liechtenštejnského panství"
(Burkhardt 1949) a bylo o nich známo, že ho dokáží zneužívat vůči "cizím" (českým) jeskyňářům
(viz Prixovo vyhnání v r. 1911 - z pouhé konkurenční řevnivosti - z jím objevené jeskyně Rudolfky ve Křtinském údolí, s následným zavalením vchodu!).
Toto je s velkou pravděpodobností důvod, proč V. Kubásek "po zkušenostech při pracích v Moravském krasu nabytých"
tajil svůj objev propasti na Děravce, jakož i jiný svůj objev: jeskyni Silvestrovku ve Křtinském údolí! Navíc A.Boček vnáší zprávu o nezvěstné propasti
na Děravce do literatury již roku 1922, tedy pouhých 6 let po jejím objevení.
Taktéž osobnost Antonína Bočka, pozdějšího zakladatele a 1. předsedy brněnského Speleoklubu, po Absolonovi muže č. 1 na kolbišti moravské speleologie -
je zcela důvěryhodná, a jím poskytnuté sdělení jistě můžeme považovat za zcela seriózní informaci.
Píše v oznamovacím tónu, jako zkušený speleolog, který dobře ví, co píše - a jeho slova nepřipouštějí dvojí výklad. A kdo byl samotný V.Kubásek?
Zřejmě i on budí důvěru,
neboť sám R. Burkhardt ho charakterizoval jak "vynikajícího výzkumce" (Burkhardt 1949). To ovšem znamená že TAJEMSTVÍ KUBÁSKOVY DĚRAVKY JE NEODHALENÉ
DOSUD! Jak speleologicky tajemně jen zní to slovo "Děravka"! Co se jen za tím historicky starým
jménem asi skrývá? Tato pověst jistě proto musela kdysi, když ještě nebyla známa podstatná část jeskynního systému mezi Rudickým propadáním a Býčí skálou,
po zásluze vzbuzovat pozornost a jitřit fantazii speleologů,
kontemplujících nad speleologickou problematikou Rudicko - Habrůvecké plošiny. Dnes, po úspěšném odhalení tajemství Jedovnického podzemního potoka od
ponoru k vývěru, však již pověst o Děravce dávno ztratila na svém kouzlu, a nebýt několika letmých zmínek
na zažloutlých stránkách v Československém krasu, byla by již zcela zapomenuta.
Znovuobjevení lesní tratě "Děravka" na Rudicko-Habrůvecké plošině (2005).
Ze stručných literárních narážek je zřejmé, že generaci starých badatelů: Boček, Prix a Burkhardt byla lokalizace lesní tratě ""Děravka"
na náhorní rovině Rudicko-Habrůvecké ještě známa. Ale ani oni přímo neuvádějí, kde přesně lesní trať "Děravka"
vlastně je. Toto povědomí se postupem času vytratilo, takže když jsem se v roce 2005 vydal Děravku hledat, nežil již (pravděpodobně) nikdo, kdo by lesní
trať Děravku znal. Dokonce ani jeden z posledních žijících pamětníků Prixových a Burkhardtových dní, znalec místních lesů,
76 letý velmi zkušený speleolog z Habrůvky pan Arnošt Hloušek (1929) netušil, kde se lesní trať "Děravka" nacházela. "Ve Wiehlově údolí? Možná že ještě
dál k Rudici..." Dokonce ani profesní lesníci na Školním
lesním podniku Křtiny neví, kde by se lesní trať "Děravka" na území někdejšího liechtenstejnského panství, na Rudicko - Habrůvecké plošině, měla být
(Malý Radek, ústní sdělení 6.9.2005). Vypátrání přesné polohy lesní tratě "na Děravce" bylo pro mne proto
prvotním úkolem při stopování pověsti o nezvěstné Kubáskově jeskyni. Když mi v dubnu 2005 otec Arnošt Hloušek vyprávěl pověst o Děravce (kterou slyšel od
horníků v habrůvecké hospodě), dostal jsem
vnuknutí, že musím jít hledat až vysoko do samého nitra Rudicko - Habrůvecké plošiny. V mapě jsem si všiml, že se tam v jejím středu nachází velmi výrazný
a dlouhý, hydrologicky opuštěný žlíbek (Košův žlíbek).
Napadlo mne, že by se tam měl nacházet neznámý paleoponor a vydal jsem se ho hledat. Nikdy předtím jsem v tomto velmi odlehlém a speleologicky opomíjeném
zákoutí Moravského krasu nebyl.
A právě do těchto míst mne dne 3. května 2005 dovedla má intuice. V okolí žlíbku jsem si ihned všiml celé řady závrtů, z nichž některé mají dokonce čerstvě
prořícená dna do podzemí. "Není-li tento závrtový cedník "Děravkou", co je potom Děravka?!", lamentuji.
O několik dnů později - 7. června 2005 - definitivně odhaluji tajemství lokalizace lesní trati "Děravka". V Moravském zemském archivu mi knihovnice Barbora
Roučková podává starou mapu liechtensteinského panství v okolí Habrůvky, pocházející již z roku 1826. Můj pohled na ní ihned upoutává nápis "Djrafka"
(MZA, D9, k.153, sg.624).
Je to Děravka!!! Tímto způsobem jsem objevil lesní trať "Děravku" na povrchu Rudicko - Habrůvecké plošiny a její speleologickou problematiku pro současnou
generaci.
Objev Ventaroly na Děravce (3. května 2005)
Dne 3.5.2005 jsem při speleologické rekognoskaci Habrůvecké plošiny přišel v místě vějířovitého soutoku opuštěných žlíbků v lesní trati Chvalkov, v Košově
žlíbku, v pramenné oblasti Wiehlova údolí, 600 m západně od Klostermanovy studánky,
k velmi významné kumulaci závrtů. V této anonymní závrtové skupině ihned upoutala moji pozornost malá propadlinka v řečišti zaniklého paleotoku o průměru
pouze 1,8 x 1,3 m a hloubce 0,75 m, nalézající se u úpatí 1 m vysoké, erozně omleté, skalky.
Proto jsem provedl prohlídku jejího dna a z něj jsem z průduchu v hlíně zřetelně ucítil jemně vanout chladný dech podzemí, až se květinka u průvanového místa
chvěla.
Ačkoli se toto průvanové místo nachází ve výšce 487 m.n.m. (na základě odečtu ZM ČR), tzn. velmi vysoko na povrchu náhorní plošiny, tak z něj průvan vanul
na počátku května (2005) směrem ven.
Objevenou lokalitu jsem proto oficiálně pojmenoval "Ventarola na Děravce" a v rámci jednotné registrace všech závrtů Habrůvecké plošiny jsem ji přiřadil
evidenční číslo HP-28, které jsem vyrazil na měřičský bod a přinýtoval ho ke skále. Tajemné vyzařování tohoto místa
způsobilo, že jsem se rozhodl, že této lokalitě budu věnovat veškerou svoji speleologickou péči. Konzultací tohozo zajímavého objevu jsem zjistil, že
propadlinky u skalky si již dříve všimli okolo r. 1995 lesní dělníci, kteří zde na dohled odtud stavěli myslivecký seník,
jedním z nich byl habrůvecký speleolog pan Arnošt Hloušek (Hloušek, ústní sdělení 2005). Rudickým jeskyňářům nebyla tato lokalita známa (Šebela Roman,
ústní sdělení 6/2005). Na základě upozornění pana Zdenka Fárlíka (ZO 6-05) jsem však byl následně uveden na stopu důležitého,
ale speleologicky zapadlého článku Rudolfa Burkhardta: "Rudická plošina - nové východisko objevů jeskyní Jedovnického potoka", který vyšel před
46 lety v dnes téměř nesehnatelném čísle 1/1959
Vlastivědných zpráv z Adamova a okolí. R.Burkhardt v článku zveřejnil svůj soupis závrtů nalézajících se v prostoru mezi tehdejšími konci Býčí skály
a Rudického propadání, včetně schematické mapky.
Jeden z posledních exemplářů tohoto čísla (1/1959) Vlastivědných zpráv z Adamova a okolí, (které nemají ani v MZA) se mi nakonec podařilo sehnat k
prostudování až od samotného archiváře Historicko - vlastivědného
spolku v Adamově p. Richarda Beránka, který mi zapůjčil svůj vlastní osobní výtisk. Z článku, i z přiložené mapky je evidentní, že R.Burkhardt "propadlinku"
Ventaroly na Děravce znal již v r. 1959. Uvádí ji pod svým vlastním evidenčním kódem Ha 31/5 v soupisu závrtů lesní trati Chvalkov, kde se zmiňuje o
"propadání v korytě periodického potůčku, (který se propadá) někdy až u 1 m vysoké skalky při jižním svahu, (kde byla)
kopána sonda. (Burkhardt 1959). Tímto způsobem se dozvídáme důležitou informaci, že "propadlinka" je ve skutečnosti pozůstatek starého
(speleologického?) výkopu.
O jeho autorství, jakož ani o dalších okolnostech výkopu, však Rudolf Burkhardt bohužel nezanechává žádnou bližší informaci. Vzhledem k preciznosti všech
jeho
literárních záznamů, proto můžeme oprávněně předpokládat, že mu tyto okolnosti nebyly známy. Ventaroly si však R.Burkhardt na dně výkopu nevšiml, protože
jinak by nepochybně
tuto dokonale strategicky umístěnou lokalitu preferoval ke speleologickému průniku na místo stranou ležícího a problematického Závrtu u Klostermanovy
studánky.
Vůbec bych se proto nedivil, kdyby tento anonymní speleologický výkop pocházel z doby (dávno) před rokem 1945, tedy z časů, kdy Rudickou plošinu
procházeli jeskyňáři německé Jeskynní sekce "Vereinu"V.D.T.,
kteří zde prováděli pod vedením ing. Feitla, rozsáhlý virgulový průzkum. Jako kuriózní památka na tento průzkum se zachovala podivuhodná virgulová mapa
předpokládající neskutečné jeskynní bludiště pod Rudicko - Habrůveckou plošinou a Harbechami (Feitl 1937, Burkhardt 1960, Prix - Burkhardt 1949).
Poválečným odsunem německého obyvatelstva však již brzy zaniklo povědomí o speleologické činnosti speleologů německé národnosti, kteří měli kdysi v
prostoru
Rudicko - Habrůvecké plošiny a Křtinského údolí silné dominantní postavení. Do tohoto pohnutého období tedy můžeme jistě předběžně datovat vznik anonymního
výkopu v místě
Ventaroly HP-28 na Děravce. U "kopané sondy" však každopádně chybí (zjevná) deponie, a proto výkop musel být jen zcela nepatrných rozměrů. A nebo je
snad zamaskovaný?
A nyní zpět k pověsti o Děravce: není toto nakonec onen hledaný nezvěstný Kubáskuv výkop Děravky z roku 1914?!
Karsologická poloha objevené ventaroly vůči systému Býčí skály.
Ventarola na Děravce (HP-28) velmi pravděpodobně detekuje paleoponor dnes již neexistujícího paleotoku, který na povrchu bádenského ostrova, dnešní Rudicko -
Habrůvecké plošiny, vytvořil ve výškách kolem 500 - 415 m.n.m. až překvapivě rozsáhlou síť žlíbků, povrchově odvodňující k Padochovu na západě.
Podle současných geodetických údajů se Býčí skála nejvíce přibližuje k tomuto místu v oblasti Srbského sifonu, kde míjí Ventarolu na Děravce ve
vzdálenosti
380 m sz. odtud a ovšem o cca 150 m níž. Směrem k Srbskému sifonu ale asi paleoponor neodvodňoval, neboť mu k tomu zřejmě bude chybět tektonická dispozice.
Mnohem pravděpodobnější se mi jeví odtoková cesta z paleoponoru Ventaroly na Děravce jz. směrem, v souladu s tektonickým zlomem Košova žlíbku,
který s velkou pravděpodobností generálně sleduje k jihozápadu,
tzn. vstříc Býčí skále někam mezi Škaredý sifon a Gotickou chodbu. Tudy je to l Býčí skále vzdušnou čarou už 800 m daleko.
Alternativní teorie "paralelní jeskyně" do Křtinského údolí a problém Tří kotlů
Prozatím nelze rozhodnout, zda Ventarola na Děravce nemůže dokonce být paleoponorem s vlastním nezávislým odvodňovacím mechanismem pod Habrůveckou
plošinou, který se s jeskynní soustavou Býčí skály v podzemí
nikdy nesetkal, a prochází tudiž samostatně souběžně s ní do Křtinského údolí, po její jv. straně. Podotkněme jen na tomto místě, že teorii o existenci
neznámé jeskyně paralelní s Býčí skálou naznačil již již r. 1928 A.Boček
v souvislosti s problematikou tajemných Tří Kotlů ve Křtinském údolí (Boček 1928). V roce 2005 jsem dospěl ke shodnému pocitu nezávisle svým studiem
morfologickým.
Tím by se pravděpodobně začala řešit otázka geneze velmi významného sv. tektonického zlomu, který ve vývěrovém dílu Křtinkého údolí vymodeloval podivuhodný
skalní monument meandru Zubu času. Tento tektonický zlom JZ-SV od Zubu času
kolmo protíná velmi důležitou závrtovou linii Tří kotlů, a vyznívá k SV do neznáma, pod vysoký masiv Habrůvecké plošiny. Tímto směrem se ve vzdálenosti
2 km
od Křtinského údolí nachází Ventarola na Děravce, jejíž hloubkový potenciál na dno Křtinského údolí obnáší -157 m (odečet ze ZM ČR). Speleologické
důležitosti celého přírodního amfiteátru u Tří kotlů
si byl v tomto opravdu podivuhodném dílu Křtinského údolí plně vědom i sám R.Burkhardt, který právem vyzdvihl jeho hodnoty, když napsal, že představuje:
"vděčné pole morfologického,
geologického a hydrologicko - speleologického
průzkumu (Burkhardt - Zedníček 1951-1955, s. 61). ZO ČSS 6-31 S.P.P.M. bude k řešení této problematiky z Habrůvecké plošiny přirozeně inklinovat a bude
ji aktivně řešit podzemními speleologickými průzkumy ze svých pracovišť z Děravky i od Habrůvky.
Závěr
Odpověď na všechny tyto zajisté mimořádně interesantní otázky nastíní řádný speleologický průzkum "Ventaroly na Děravce". Z těchto důvodů jsem "Děravku"
vytipoval jako detašované speleologické pracoviště ZO ČSS 6-31 S.P.P.M. s plánovaným termínem zahájení otvírky jaro 2006. Proto dne 6.9.2005 proběhlo u
Ventaroly
na Děravce terenní Správní řízení ve věci povolení speleologického průzkumu za účasti: RNDr. A.Tůma (Sprava CHKO MOravský kras), ing. R.Malý (Školní lesní podnik Masarykův les Křtiny),
K.Kalandra (Obecní úřad Habrůvka), M.P.Šenkyřík (ZO ČSS 6-31 SPPM) a jako vzácný host se jednání zůčastnil zasloužilý habrůvecký speleolog pan A.Hloušek.
Všechny zůčastněné strany byly Speleologickým projektem výzkumu Habrůvecké plošiny (Šenkyřík 2005) kladně osloveny a Správa CHKO Moravský kras proto
bezproblémově vydala ZO 6-31 povolení ke speleologické činnosti.
Romantický epilog
Dne 25. listopadu 2005 putuji s otcem Arnoštem napříč zasněženou Habrůveckou plošinou na "Děravku". Tam, uprostřed hlubokých lesů, pod jednou skalkou,
je kámen,
pod nímž je skryt průduch ventaroly. Kámen odvalujeme a nad výronem teplého vzduchu si ohříváme zmrzlé ruce. Něco tam je... Ta skalka s propadlinkou je
prostě takové místo s pohádkovou atmosférou,
kde by senzitivní člověk očekával zakopán i hrníček s dukáty. Taktéž záhadnému objeviteli tajemné Děravky Viktoru Kubáskovi jsem na stopě. Jeho jméno objevuji
dne 28. listopadu 2005 na
pomníku obětem světové války 1914-1918 v Bílovicích nad Svitavou... Nikoli náhodně.
Literatura
Boček, A. (1922): Moravský kras. Průvodce celým jeho územím a jeho krápnikovými jeskyněmi. Praha.
Boček, A. (1928): Průvodce Moravským krasem, 1-324. Praha 1928.
Burkhardt, R. (1949): Výročí dr. Rudolfa Prixe - Československý kras, 2, 301-302
Burkhardt, R. (1959): Rudická plošina - nové východiště objevů jeskyní Jedovnického potoka. Vlastivědné zprávy z Adamova a okolí, III, 1/1959, 6-9.
Burkhardt, R. (1960): Feitlova teorie a dnešní obraz neznámého krasového podzemí. - Vlastivědné zprávy z Adamova a okolí, IV, 2, 6-11. Adamov.
Burkhardt, R., Zedníček, O, (1951-1955): Údolí Křtinského potoka v Moravském krasu a jeho jeskyně. - Československý kras, IV-VII, zvláštní příloha, 1-115. Brno.
Feitl, K. (1937): Die Wunschelrute im Dienste der Hohlenforschung. Mitteilungen des Polgt. Vereines der Tschechoslowak Republik in Mahr. - Ostrau, 17, sešit 1-2, leden až únor 1937.
P.R. (1949): Z činnosti Speleologického klubu Brno. Československý kras 2, 9.říjen 1949, 302-303.
Prix, R., Burkhardt, R. (1949) Závrty a problém Jedovnického potoka, II, 1949, 284-286.
Šenkyřík, M.P. (2005): Habrůvecká plošina. Moravský kras - střed. Projekt speleologického průzkumu, dokumentace a ochrany krasové krajiny. -
Acta Speleohistorica 5/2005, 1-60, ZO ČSS 6-31 S.P.P.M. Habrůvka.
Závěrečná zpráva o výzkumu a objevu jeskyně „Poustevníkova Děravka“ na Rudicko-habrůvecké plošině.
Vyšlo jako internetový článek v eSpeleo č.2/2021.
Motto:
„Zuj si topánky, protože místo, na kterém stojíš, je země svatá.“ Skutky apoštolů 7,33.
Předmluva.
Díky RNDr. Antonínu Tůmovi ze Správy CHKO Moravský kras jsem se rozhodl napsat tento příspěvek o objevu nové jeskyně na Rudicko-habrůvecké plošině, legendární Poustevníkově Děravce. Od jejího objevu uplynulo již dlouhých 13 roků a dosud chyběl zápis v literatuře. Náš milý Toník mne nekompromisně tlačil, abych odevzdal Závěrečnou zprávu o průzkumu jeskyně a tu nabídl ke zveřejnění i ve Speleu. Nejsem sice už členem České speleologické společnosti, přesto doufám, že redakce speleo.cz můj příspěvek osvíceně přijme a zařadí ke zveřejnění. Můj příspěvek je pouhým paměťovým zápisem, neboť veškerá podrobná dokumentace speleologického průzkumu byla vystavena výhradně na internetu na webu marekpoustevnik.cz, ale ten nechtěně a nenávratně zanikl a s ním zmizela i dokumentace Děravky i Závrtu u Habrůveckých smrků. Postupem času se ale podařilo zachránit relativně velké množství archivních pramenů a ty soustředit na můj nový web gyaneshwarpuri.cz. S jejich pomocí se mi podařilo rekonstruovat běh dějin na Děravce. Pokusím se ale nyní ty bájné roky výzkumu, které pro mne tolik znamenaly, vybavit si v paměti a zachovat v literatuře pro budoucnost. Píši tedy na základě přátelské intervence Toníka Tůmy, já sám jsem již nic psát nechtěl. Jen doufám, že za mého života bude na Děravce klid pro mé řádně povolené meditace a nikdo se zde už nepustí do zoufalé těžby. Tento zápis v literatuře je určen především badatelům, kteří nad opětovnou otvírkou Děravky budou přemýšlet třeba až za sto let.
Objev jeskyně Poustevníkova Děravka.
Jeskyně Poustevníkova Děravka se nachází na všeobecně již známém místě na Rudicko– habrůvecké plošině ve střední části Moravského krasu, v místě vějířovitého soutoku opuštěných žlíbků v lesní trati Chvalkov, v Košově žlíbku, v pramenné oblasti Wiehlova údolí, 600 m západně od Klostermannovy studánky. Zde se, při úpatí morfologicky nápadné, jen 1 m vysoké, erozně omleté vápencové skalky, v řečišti inundačního toku, původně nacházela jen malá propadlinka o průměru pouze 1,8 × 1,3 m a hloubce 0,75 m. O tomto ponoru se zmiňoval Burkhardt v roce 1959. Při úpatí této skalky jsme začali dne 28. 11. 2006 s výzkumem. Výkop hloubil Marek Poustevník – Šenkyřík, který dne 20. 2. 2007 v hloubce již 3 až 3,5 m objevil neznámou, zcela ucpanou propasťovitou jeskyni. (Objevitel se od r. 2007 matričně nově jmenuje Marek Gyaneshwarpuri.) Jeskyně je překvapivě již v hloubce cca 3,5 m v lité skále, s pevným skalním stropem. Objevitel jeskyni pojmenoval na památku a počest všem poustevníkům „Poustevníkova Děravka“, na rozdíl od tzv. „Kubáskovy Děravky“, která musí být někde jinde, a jíž se dosud nepodařilo lokalizovat, pokud ovšem vůbec existuje (Acta Speleohistorica 7/ 2006 a Speleo 47/2007). Jedná se o poměrně významný objev a nesporný úspěch, který obohacuje naše poznání rudicko-habrůveckého krasového fenoménu.
Jeskyně je však zcela hermeticky ucpána hnědým hlinitým sedimentem, není ale naštěstí ucpána prastarými rudickými vrstvami, uloženými na povrchu Rudicko-habrůvecké plošiny. Znamená to, že k ucpání podzemních prostor zde došlo v geologicky relativně nedávné době. V dalším speleologickém průzkumu do větší hloubky mi pomáhali Milan Hnízdo a pak také Zbyšek Macháček. Jedné pracovní akce se zúčastnil Kamil Pokorný z badatelské společnosti Agartha. Pracovali jsme zde radostně pod hlavičkou ZO ČSS 6-31 Speleologický průzkum poustevník Marek až do jejího násilného zrušení Valnou hromadou České speleologické společnosti. Naše malá, ale duchovní základní organizace jednoduše neměla v zájmově již rozděleném Moravském krasu nárok na vlastní samostatný život. Naše ZO měla pouhé tři řádné členy (mne, Milana Hnízdo a Arnošta Hlouška z Habrůvky, který k nám přestoupil ze ZO ČSS 6-05 Křtinské údolí, ale do výzkumu na Děravce se aktivně už nezapojoval). Arnoštova osobnost pro nás měla především morální kredit a znamenal pro nás mnoho: pravé kamarádství. Zemřel dne 10. 12. 2016 ve věku 87 let a pochován je ve Křtinách. Po zrušení naší ZO ČSS 6-31 jsme nezatrpkli a v průzkumu pokračovali dál již jen jako nezávislé občanské sdružení Společnost přátel Speleologický průzkum poustevník Marek. Spolu jsme pak sledovali neznámou jeskyni do celkové hloubky 9,6 m pod terénem. Pronikali jsme zcela ucpanou ponornou propastí o dostatečné šířce více než 1 m. Propast je založena na tektonické poruše přibližně jv. směru (paměťový údaj), směřuje tedy do prostoru nedalekého Závrtu na Chvalkově. V hloubce cca 10 m jsme hloubení speleologického výkopu přerušili, neboť jsme plánovali nejdříve sanaci vstupního úseku propasti těsně pod povrchem v hloubce 0–3 m. Z tohoto důvodu byla vykopaná dutina opět zcela zasypána kamením, abychom tak získali pevný základ pro zamýšlené betonování Ponorné studny ve vchodu jeskyně. K tomu však již nedošlo a propast je v tomto stavu zavalená dodnes.
V roce asi 2009 mne totiž opustil hlavní tahoun výzkumu Milan Hnízdo. Jeho zlostná žena mu prostě dala ultimátum: „Buďto já, nebo Děravka.“ Milan se k ní vrátil a Děravku opustil. Tím ale skončil i speleologický průzkum Děravky, neboť jsem neměl dalšího obětavého společníka k těžbě a sanačním pracím. Zůstal jsem tedy u jeskyně osamělý. Výzkum Děravky trval celé tři roky (2006–2009). Na Děravce jsem zůstal sám a k vyzdívání vstupních partií propasti jsem již neměl energii. Žil jsem poblíž propasti v malé dřevěné poustevně jako pouhý meditační poustevník další čtyři roky (2008–2012). Krátce po roce 2016 poustevnu zrušila ŠLP Křtiny. Zůstaly po ní kamenné základy a krb signovaný letopočtem 2009. Je proto třeba zdůraznit, že Děravka má kromě nesporné speleologického hodnoty i svůj duchovní a meditační rozměr… Děravka je Boží Hora. Hora Osamění. Děravka má Srdce.
Nebyla objevena tzv. Kubáskova Děravka.
Při hloubení naší mohutné speleologické sondy o průměru cca 3,5 m byla zastižena stará šachtice našich předchůdců o průměru do 1 × 1 m, celá vyplněná kamením. Tak se podařilo zjistit, že šachta našich předchůdců sahala do hloubky jen cca 2 m pod povrch a byla bez jakéhokoliv náznaku zkrasovění. Ražení šachty bylo tedy neúspěšné a do větší hloubky byly již sedimenty neporušené. Sondě navíc stál v cestě do podzemí skalní hřebenáček, který bylo třeba nejdříve odstranit. Zjistil jsem, že k hloubení této staré šachty došlo v krajním případě v 70. letech 20. století. Informoval mne o tom hajný p. Nečas, který od 70. let působí na pozemcích ŠLP Křtiny, a který si zřetelně pamatoval na skupinu dávných výzkumníků, kteří zde kopali sondu. Žádná jména si však ale nepamatuje. Pravděpodobně ale pocházeli z Býčí skály a šlo o kolektiv okolo Rudolfa Burkhardta, který neúspěšně zkoumal nedaleký Závrt u Klostermannovy studánky a věnoval svoji pozornost celému krasovému reliéfu nad Býčí skálou a Rudickým propadáním. Tyto výkopové práce byly tedy neúspěšné a nevedly ještě k objevu jeskyně, která tu ve skutečnosti opravdu byla. Tím se podařilo rámcově spolehlivě datovat starý speleologický výkop u skalky zmiňovaný v literatuře Burkhardtem již roku 1959, který měl lokalitu zakreslenu i ve své speleologické mapě závrtů mezi někdejšími konci Býčí skály a Rudického propadání. Nejednalo se tedy v žádném případě o pozůstatek činnosti poněkud mýtického Viktora Kubáska z roku 1914! (Speleo 47/2007 a Acta Speleohistorica 7/2006). Nepodařilo se nám lokalizovat tzv. Kubáskovu Děravku, zmiňovanou Bočkem roku 1922.
Popis objevené jeskyně.
Jeskyni tvoří jediná ucpaná propast asi směřující na JV, nazvaná Maháprabhudžiho studna, vytvořená pravděpodobně na tektonickém zlomu, který směřuje přibližně pod 23 m jižně vzdálený mísovitý Závrt na Chvalkově. V hloubce 3,5–5 m pod terénem se nachází tzv. „Meditační kout“ o šířce nejméně 1,7 m. Velká část prostory je dosud vyplněná sedimenty. Se speleologickým výzkumem bylo pokračováno jv. směrem, kde byla též dosaženo maximální hloubky 9,6 m pod terénem. Bylo tedy dosaženo relativně malé hloubky vzhledem ke skutečnému potenciálu propasti. Propast pokračuje pohodlně dál vertikálním směrem a šlo by ji zcela jistě speleologicky zkoumat do hloubky. Hloubkový potenciál této ucpané propasti činí cca 150 m! Je to tedy potenciál jedné z nejhlubších suchých propastí v České republice. Zda je propast celá ucpaná, nebo jsou dole kamenné špunty, které zastavily přítok sedimentů, nejde v současnosti jednoznačně rozhodnout, ale volné dutinky a inundační řečiště nalézané v sedimentech naznačují, že nemusí být celá hermeticky ucpaná. Ponorem Děravky byly ale z povrchu náhorní plošiny zcela jistě splaveny do podzemí tuny plaveného sedimentu. Případný výzkumník by se tedy musel obrnit nezměrnou trpělivostí a být spokojen s objevy, které si i sám vykope.
Geneze jeskyně.
Dne 31. 3. 2006 byl pozorován aktivní ponor při úpatí skalky do dosud neznámé jeskyně. Poustevníkova Děravka je tedy jeskyní erozního původu s nápadně erozně modelo-vanými stěnami (facety). Povodí ponoru je relativně velké, uvážíme-li, že na povrchu Rudicko-habrůvecké plošiny k ponoru spáduje velké množství přítokových žlíbků, jednak od Černých hlín a dále ze směru od Kloster-mannovy studánky, které se hydrologicky aktivují za jarního tání sněhu a po mimořádně vydatných dešťových srážkách. V současnosti je voda od ponoru odkloněna umělým zásahem. Jedná se tedy o jeskyni speleologicky perspektivní, pravděpodobně kdysi odvodňující do Býčí skály, resp. Rudického propadání. Srbský sifon je od Děravky jen 380 m vzdálený. Směr do Křtinského údolí se nejeví tak pravděpodobný. „Je Děravka přítok do již hotového bludiště pod Rudicko-habrůveckou plošinou, v jehož existenci se opírala víra generací badatelů?“ V okolí ponoru Děravky se totiž nachází velké množství rozptýlených závrtů nejasné geneze ve vztahu k hypotetickým neznámým podzemním prostorám. Proto jsem tento závrtový cedník nazval „Děravkou“, a tento název se již mezi speleology vžil. Opakuji, že je to území speleologicky neprávem opomíjené, které může speleologicky velmi mile překvapit…
Závěr.
Z výše uvedeného vyplývá, že případný speleologický průzkum ponorné propasti lze doporučit. Případný výzkumník si však bude muset poradit s mocnými sedimentačními náplavami, které se do podzemí dostaly ponorem. Vzduch v jeskyni je v hloubce 10 m čistý. Je jistě potěšující, že se zde nenachází zvýšená koncentrace CO2. To je dobré znamení, neboť se zdá, že malým průduchem napříč sedimentem přece jen jeskyně trochu dýchá. Je škoda, že se tohoto speleologického dobrodružství sám již nezúčastním, i když k tomu mám stále vůli i chuť. Řádný speleologický průzkum jeskyně Poustevníkova Děravka je tedy stále žádoucí a snad jednou vrhne světlo na toto neprávem opomíjené závrtové území východně od Býčí skály a Rudického propadání.
Literatura:
ŠENKYŘÍK Poustevník M. (2006): Habrůvecká plošina – úvod do neznámého speleologického problému střední části Moravského krasu. – Acta Speleohistorica, 7: nestránkováno, Brno.
ŠENKYŘÍK Poustevník M. (2007): „Děravka“ nezvěstná jeskyně na Rudicko-habrůvecké plošině. Tajemství nového speleologického pracoviště ve střední části Moravského krasu před otevřením. – Speleo, 47: 27–34. Praha.
Autobiografie autora této publikace Marka P. Šenkyříka - Svámího Gyaneshwarpuri, speleologa v Moravském krasu jih a střed (1982-2024).
Jeskyňáři.
Honosněji speleologové, ještě dříve skalní duchové. Svérázná drsná krasová komunita, čítající dnes v Moravském krasu několik stovek jedinců v různém stupni, kteří mezi sebou soupeří o objevy dosud neznámých jeskyní a podzemní zábory. Jsou při tom někdy pekelně negativní, zejména když se jim někdo dotkne tzv. "zájmových území." Ale i pozitivní, a proto jsem dělal speleologii já. Každému je nakonec odpuštěno a sám se v Krasu stává folklórní postavou, nebo dokonce pohádkovou bytostí.
První bájné speleologické průzkumy.
Své první archeologické průzkumy prováděl v roce 1982 ve věku čtrnácti let na pravěkém Hradisku u Bosonoh. Objevil zde kabelu robustní pravěké keramiky, přesleny, hliněné cívky, ruční drtidlo a krásně opracovaný pazourek. První speleologické průzkumy v letech 1982-1986 v jeskyni Ř-24 Slezákova díra, dnes Slezákova Záhrobní, v Hádeckém údolí, v níž spoluobjevil dětský hrob z mladší doby kamenné (s Oldřichem Veverkou) V roce 1984 vstupuje do Speleologického klubu Brno, kde je členem Březinské pracovní skupiny. V letech 1986-1987 je pověřen ve věku 18 let vedením průzkumných prací v jeskyni Malý lesík u Březiny, kdy byla objevena chodba Diskárna a Půlnoční chodba. V roce 1986 dokončil studium na gymnáziu a začal přemýšlet, že se odstěhuje do lesa. Poté absolvoval dvouletou vojenskou službu. V roce 1989 při brněnském Speleoklubu zakládá Novodvorskou skupinu, která se v roce 1991 transformuje pod jeho vedením v samostatnou ZO 6-26 Speleohistorický klub Brno. Je považován za otce zakladatele řádného speleologického průzkumu na plošině Skalka a proroka a vizionáře tohoto krasového území nad Ochozí u Brna. V letech 1989-1995 zde vede náročný speleologický průzkum Novodvorského ponoru, při němž objevuje dne 20.5.1990 jeskyni č. 1410A Ponorný Hrádek (se Zdenkem Foltýnem). V letech 1994-1995 provádí na Skalce průzkum závrtku Zub při němž objevuje propast Soví komín (spolu s Kateřinou Sobotkovou a Jiřím Dofkem). V roce 1990 se napodruhé dostal ke studiu na archeologii na Masarykově univerzitě v Brně. Složil ty těžké přijímací zkoušky z historie a zeměpisu a byl přijat. Musel znát všechny letopočty ze světových dějin. Tehdy po Sametové revoluci neexistovaly protekce. Každý se dostal podle svých dosažených výsledků. Dlouho se tam ale v archeologických učebnách neohřál, nakolik jeho tíhnutí bylo jinde. Byl vytížený svými speleologickými průzkumy v Moravském krasu. Ve Křtinách tehdy vrcholily objevy proto ze školní lavice dezertoval do podzemí křtinského chrámu. Toužil odejít do přírody, proto zanechal studia. Tam mu bylo líp. V letech 1990-1993 iniciuje a vede velmi významný průzkum historického podzemí chrámu Panny Marie ve Křtinách při němž je objevena krypta slavné křtinské kostnice s unikátním objevem křtinských pomalovaných lebek. Vyzvedl sám ze křtinské kostnice všech dvanáct pomalovaných lebek, z nichž jen šest bylo vystaveno veřejnosti. Dále byla objevena hrobka zábrdovického opata Kryštofa Jiřího Matušky (1703-1777) (s Radovanem Drtilem). Dne 17. února 1990 zorganizoval s Miroslavem Sedlákem ze ZO 6-05 Křtinské údolí sametovou demontraci před branou do vojenského prostoru jeskyně Výpustek. Díky této úspěšné akci vojáci jeskyni opustili a jeskyně samotná přešla do rukou speleologů. V roce 1992 sám zmapoval pravděpodobně nejrozsáhlejší historický podzemní objekt v Brně, štoly Flugmotorenwerke Ostmark ve Stránské skále, který má ve dvou vzájemně nepropojených patrech 0,8 km chodeb. Rozmapoval některé zdejší malé jeskyně (Medvědí a Trojku). Z roku 1994 pochází jeho dobře založený projekt průniku koncovým závalem jeskyně Pekárna jedné z nejvýznamnějších jeskyní jižní části Moravského krasu. Tento, slibně započatý průzkum však Správa CHKO zastavila. V roce 1994 vydal s Kateřinou Sobotkovou pro Českou speleologickou společnost renomovaný sborník Speleofórum 94. V letech 1993 - 1995 žil dva roky po vzoru Henryho D. Thoreau a jeho památné knihy "Walden aneb život v lesích" na srubu Ponor (speleologická základna ZO 6-26 SHKB) podlíž Nového Dvora v lesích při úpatí plošiny Skalky, v jižní části Moravského krasu. Peníze si vydělával jako řidič náklaďáčku, jimž rozvážel vajíčka po Brně a brněnském venkově. Příležitostně se nechal najímat i jako lesní zaměstnanec při pálení klestí.
Na poustevně v horských soutězkách.
V letech 1996-2003 žije v bezdomoví mimo území Moravského krasu. Pracuje jako charitní pečovatel, učitel ekologické výchovy a krkonošský horský cestář. V roce 1997 se rozešel s Betty a definitivně se stal osamělým poustevníkem. Jako poustevník žil v kapli sv. Anny na Staré hoře v Krkonoších, nad vesničkou Horní Maršov. Na zimu vždy odcházel sám meditovat do hor. Jako jogín a poustevník žije v jeskyních v indickém Himaláji, rumunských Karpatech, v horách nad Assisi a obzvláště ve Sloveském ráji. Z tohoto období se zachovala zpráva: "V nadmorskej výške takmer tisic metrou, v jedne z jaskyň, už niekolko rokou žije muž. V jeho "příbytku" dlhom asi pät metrou, sa nedá ani vzpriamiť. Na kovovom kryte do podzemia je napísané: Meditační jeskyně. Svaté místo poustevníka". Ve Slovenském ráji zůstala zachována jako památka na poustevníka Toho který sedí a mlčí známá podzemní obrazárna s filozofickými a mystickými nápisy na skále pořízených během hluboké meditace v samotě v horské jeskyni. Ve Spišské Nové vsi na Slovensku žil jen z almužny do poustevnické misky, zatímco v Brně se živil jako pouliční muzikant hrou na flétnu.
Všude dobře, u Habrůvky speleologicky ale nejlíp.
Na konci roku 2003 se vrací zpět do Moravského krasu a v témže roce (2003) objevuje Habrůvecký ponor 1 , kde předpověděl 1,5 km dlouhou a -120 m hlubokou nádhernou erozní jeskyni protékanou Habrůveckým podzemním potokem. Tuto dosud neznámou jeskyni pojmenoval na Habrůvecké Svaté schody. Zatím však není jasné, kudy do ní vniknout. Tento objev zcela uchvátí jeho srdce a predisponuje jeho budoucí zájem o podzemní odvodňování vápencového území u Habrůvky ve střední části Moravského krasu. V celé studované oblasti, kam Habrůvecký podzemní potok teče, se nachází jeden jediný závrt: Závrt v Úzkém příhonu. Nachází se nedaleko od místa tušeného průchodu Habrůveckých svatých schodů do Křtinského údolí.
Nikdy nezapomenu na můj posvátný Ponor.
V roce 2004 obnovuje průzkumné práce na plošině Skalka, ve svých jeskyních Ponorný Hrádek a Soví komín. Odtud je ale zanedlouho vzedmutou negativistickou chalupařící přesilovkou, dvěma pučisty: Janem Martinkem a Petrem Červinkou, vyloučený. Tak zanikl ve skupině ZO 6-26 její nejaktivnější člen.
Východisko ze situace: založení nové ZO 6-31 ČSS.
Po svém vyloučení ze ZO 6-26 Speleohistorický klub Brno, jíž byl otcem zakladatelem, proto zakládá dne 1.ledna 2005 s nejbližšími a nejvěrnějšími přáteli novou základní organizaci České speleologické společnosti ZO ČSS 6-31 Speleologický průzkum Poustevník Marek. Novou skupinu založili: Patrick Bárta, P. Václav Groh OM, Miloš Muzikář, Lubomír Jogapuri Sléha, Marek P. Šenkyřík (vedoucí skupiny) a Petr Špaček. Nová speleologická skupina se vyznačovala duchovním založením, slibně se rozvíjela a byla zase doslova v rozkvětu jara dne 12. října 2008 sobecky zamordována Valnou hromadou České speleologické společnosti. Tím se ČSS ukázala být nesnášenlivou uzavřenou organizací. To je poustevníkova zkušenost. Podle názoru RNDr. Antonína Tůmy ze Správy CHKO Moravský kras bylo nepřijetí ZO 6-31 do ČSS historická chyba a vina je na straně České speleologické společnosti. Takto jen vznikají nové speleologické subjekty mimo rámec ČSS, dodal Toník Tůma.
Proč jsem už nebyl členem ČSS.
Česká speleologická společnost je kutsangová neduchovní společnost, v níž vládnou nižší síly (žárlivost, sobectví, hněv, nenávist, bezbožnost, alkohol, typické pivní řeči, kterým se naslouchá). Kdepak ČSS a Láska! Mají velké ego. Tohle všechno ČSS toleruje, ale poustevník je v nemilosti. Nejhorší je, že uvedené nižší síly nabírají navrch. Tolik má kritika České speleologické společnosti, jíž jsem byl členem. Nechci však ukřivdit těm jedincům, kteří usilují o dobro. Všichni ti nadšení podzemní badatelé, kteří výzkum jeskyní provádějí s láskou jako svoji řeholi. Mám je rád a ve vší úctě. Mají však těžkou pozici. Česká speleologická společnost chce taky svůj klid, má ale poustevníka Marka, který probouzí srdce a svědomí a smích:). Někteří jeskyňáři jsou z velkých jeskyní poněkud rozmazlení, a proto se na nás z menších jeskyní dívají z patra a upírají nám právo na vlastní existenci. Já mám ale rád menší jeskyně, jako jsou jeskyně na Skalce (Ponorný hrádek a Soví komín), nebo Malý lesík v Březinském údolí. Nebo posvátná Poustevníkova Děravka nad Býčí skálou. Jsem toho názoru, že velikost jeskyňáře se nepozná podle toho jak velikou má jeskyni, ale podle toho jak moc ji má Rád! Všechno rozhoduje Láska podzemního badatele, k tomu ale mnozí musí teprve dozrát. Všechny velké a významné jeskyně v Moravském krasu jsou již speleologickými skupinami rozebrány. My, co jsme se později narodili a nezdědili jsme po předcích velkou jeskyni, se musíme uskrovnit při řešení spíše jen sekundárních speleologických problémů, které však řešíme s velkou Láskou!
Vznik nezávislého občanského sdružení.
Z těchto důvodů založil s Milanem Hnízdem a Arnoštem Hlouškem nezávislé občanské sdružení Společnost přátel speleologický průzkum poustevník Marek a pokračoval v průzkumu. Ministerstvo vnitra schválilo sdružení dne 21. listopadu 2008 jako IČO: 26578042. Skupina prováděla dokumentační a průzkumné práce především na Habrůvecké plošině: v Závrtu u Habrůveckých smrků (2005-2007) kde byla objevena tzv. Milarepova propast Dále prováděl průzkum Ventaroly na Děravce (2006-2009), kde objevil svoji jeskyni Poustevníkovu Děravku Komplexně byla studována celá problematika zejména střední části Moravského krasu. Pokračoval též průzkum historického podzemí chrámu Panny Marie ve Křtinách, kde došlo v letech 2005-2006 k dílčím prolongačním úspěchům v barokní kanalizaci pod ambity (Chodba pod severním ambitem a Podzemní systémek pod jižním ambitem). V roce 2006 bádal v malé jeskyňce Paleoponor v Ochozském žlíbku s malým objevným postupem. Kromě těchto uvedených úspěchů učinil ještě řadu menších objevů (Barunčina pod Svatými schody, Kulišárna, Skulaří převis na Skalce a další odborná zjištění a nadčasové postřehy.
Ještě jeden speleologický pokus na závěr.
V roce 2019 zamýšlel s Kamilem Pokorným z Agarthy založit nové nezávislé občanské sdružení pro speleologický průzkum Moravského krasu pod názvem: Speleologie v denním životě, které by již stálo mimo vliv České speleologické společnosti. V roce 2020 jsme však od ustanovení nového bádacího spolku upustili. Raději se budu věnovat svojí mantře a poustevnictví. Tajemství Závrtu v Úzkém příhonu na Habrůvecké plošině už asi neodhalím. Stejně tak Závrtu pod Svatými schody v Hádeckém údolí. Obě tyto lokality odkazuji k dořešení Kamilovi. Nebo někomu jinému, koho to zajímá. Mě už přitahuje Bůh. Kamil Pokorný mne však stále volá zpět ke speleologii. Tvrdí, že by mé výzkumy měly pokračovat... Kamil si stále stojí pevně za tímto názorem. "Málo kdo má takový přínos a málo kdo bádá srdcem!" Na to odpovídám: Kamaráde Kamile, myslím že z toho mého jeskyňaření nic už nebude. Mě už zajímá jenom jóga.
Ještě pár vět.
Přes toto celoživotní badatelské úsilí je poustevník Marek Gyaneshwarpuri krasovou komunitou jeskyňářů spíše neoblíbený a zůstává bez hlubšího pochopení. Jeskyňářům vadí, že chodí Moravským krasem bez zřetele na ně a na jejich speleologická zájmová území! A vůbec si přitom nepovšimnou, že jsou negativní. Tato zájmová území poustevník považuje totiž za produkt totalitního přístupu ke krasu a prosté lidské sobectví. Kras patří přece všem skutečným zájemcům o jeho poznávání, a to bez vyjímky a né jen nějaké elitářské skupině sobeckých - i když v jádru prý dobrých - lidí. Poustevník tedy odsuzuje ono všeobecné krasové sobectví! A tak putuje a zkoumá Moravský kras, zejména jeho střední a jižní část, protože tady tíhne jeho srdce. Požehnané svaté Vallis Baptismi, Údolí křtu, neboli Křtinské, je to malý mystický ráj. Ale mít rád se v Moravském krasu netoleruje. A já mám rád Moravský kras STŘED! A to je v jádru pravá příčina proč je v nemilosti zejména na Býčí skále a ve Křtinském údolí. Tam ho nemohou opravdu vystát. Nebo se mýlím? Co kdyby jim za zády něco objevil ?!:). To by byla ostuda. Tak poustevník objevil za zády všech neznámou jeskyni na Děravce, svoji Poustevníkovu Děravku. Je to objev zatím sice menší, zato však velmi pozoruhodný, s potenciálem jedné z nejhlubších propastí v ČR! (-150 m), Maháprabhudžiho studna, studna Milosti. Neobjevený odtokový systém inundačního ponoru řádově v kilomentrech. Dole může být vskutku všechno o čem sní duše speleologa. Snad za sto let se najde někdo, kdo výzkum na Děravce dokončí...
Poustevna v Moravském krasu?
Měl v plánu si postavit v Moravském krasu malou poustevnu a odejít jako muž modlitby do lesního ústraní. Co na tuto žádost však říkala Správa CHKO Moravský kras a Školní lesní podnik Křtiny? Měl v plánu obnovit svou zaniklou poustevnu Děravku, kterou síly pekelné nepřemůžou. Vše záleželo na tom, zda se všechny síly kosmu spojí v harmonii. Tak by vykvetl květ v podobě unikátní poustevny v Moravském krasu. Byla by to jen malá cela o půdorysu cca 4 x 2 m. Zasvěcena poustevníkově indické duchovní linii Maháprabhudžiho a Dévpurídžího a jejich józe Lásky a Poznání. K tomu je nutné říct, že poustevník přece potřebuje to místo pro modlitbu a ústraní. Bohužel současné světské zákony nepočítají s existencí poustevníků v lesích. Všechno tedy záleží na míře osvícení ochránců přírody a samotných lesníků. V jejich rukách je rozhodnutí, zda poustevník může v Moravském krasu žít čistě v modlitbě. Poustevník se proto modlí, aby to pochopili. Byl by to opravdu osvícenecký počin, který by se zapsal do historie Moravského krasu. Poustevnictví musí kvést. Na tom se snad všechny zainteresované strany shodují. Poustevnictví má přece v Moravském krasu své bohaté kořeny a právo na existenci. Snad se nějaký konsenzus podaří vytvořit, tak aby i poustevník mohl v krasu svobodně žít a plnil své poslání, či spíše duchovní povolání, jako všichni ostatní. Tuto poustevnu však v Moravském krasu Správa CHKO Moravský kras zamítla, jakož i pouhý přístřešek či maringotku.
Definitivní rozhodnutí zříci se speleologie na výroční schůzi ZO ČSS 6-12 Speleologický klub Brno v roce 2024.
Ještě v roce 2024 jsem se zajímal o členství ve speleologické skupině. Proto jsem již v roce 2023 oslovil Ing. Pavla Chaloupského, předsedy ZO ČSS 6-12 Speleologický klub Brno a nabídl jsem mu, že vstoupím do brněnského Speleoklubu. Jaké však bylo mé překvapení, když jsem dorazil na jejich výroční schůzi v Hostěnicích u Suchopárků konané dne 3. února 2024. Byl jsem překvapen nízkou duchovní úrovní členů ZO 6-12, které jsem chtěl považovat za své nové kamarády. Tomu odpovídalo, že se do mě hned verbálně pustili a nenechali na mně nic dobrého. Oni tomu říkají "přátelství". Proto jsem jednací místnost předčasně opustil aniž by se hlasovalo o mém vstupu do ZO 6-12 SKB. Rozhodl jsem se, že si ponechám svou nezávislost, samotu, harmonii, Lásku a svobodu namísto členství v jejich speleologické skupině. Budu tedy dál osamělý jogín a poustevník v jižní části Moravského krasu, neboť z principiálních důvodů jsem opustil pozemky Školního lesního podniku Křtiny na protest proti jejímu řediteli Doc. Tomáši Vrškovi, který mně poustevníkovi nepovolil poustevnu, přístřešek, stan ani maringotku, samozřejmě ani oheň, jakož ani prostý památníček otci habrůvecké speleologie Arnoštu Hlouškovi v Závrtu u habrůveckých smrků. Nebudu tedy již nikdy členem České speleologické společnosti ani žádné její základní organizace z důvodu negativních energií namířených proti mně hinduistickému mnichovi, poustevníkovi a disidentovi v CHKO Moravský kras. Myslím si že bez speleologie budu v přicházejícím stáří šťastnější, budu myslet již jen na Boha a budu následovat Cesty Lásky, ne pekelné nenávisti, nactiutrhání kterou žije Moravský kras.
Zřekl jsem se České speleologické společnosti, protože nedemokraticky odmítá zveřejňovat mé články jakož i se mnou komunikovat a kamarádit.
V březnu 2024 jsem byl upozorněn, že redakce Speleo.cz České speleologické společnosti přestává zveřejňovat mé příspěvky z důvodu toho, že jsem poukázal na negativní energie uvnitř ČSS. K tomu mám toto ještě dodatečné vyjádření. Byl jsem členem České speleologické společnosti od roku 1985, tedy s přestávkami několik desítek let. Za tu dobu jsem v útrobách ČSS prodělal a prošel všelijakým útiskem své Duše. Dovolil jsem si na to poukázat, na což mi vedení České speleologické společnosti, odpovědělo, že do budoucna nehodlají přijímat moje články ani nadále se mnou komunikovat. Nic naplat. Česká speleologická společnost sleduje vlastní zájmy, které nejsou demokratické. Z tohoto důvodu jsem odsouhlasil, aby za těchto okolností již nezveřejňovali mé četné speleologické články ve Speleo.cz. Vyhlašuji bojkot České speleologické společnosti. Nemají rozhodně v srdci Lásku, jak jsem se za čtyřicet let své speleologické činnosti v Moravském krasu měl možnost přesvědčit. Z tohoto důvodu nebudu již s nikým z nich kamarádit. Jsou totiž zájmoví sobci, trpící zájmovou fóbií. Nevím proč mne nemají rádi! Ale oni nemají rádi většinou ani Ježíše a tak nemají rádi ani mne, poustevníka a mnicha. Takové je mé Poznání. Jsou bez Lásky k Bohu. Domnívám se, že Česká speleologická společnost v dnešní době splňuje podmínky pro slova: zájmová sekta, po mém několikanásobném vyloučení a nepřijetí do jejich řad. Možná že zde můžeme parafrázovat Ježíšova slova, že skutečně duchovní jedinci budou vylučování ze "synagóg" - to jest a z jejich společnosti. Proto my poustevníci, abychom se nemuseli klanět zlým silám uvnitř každé lidské společnosti, žijeme raději v osamění. Varuji mladé lidi, aby do České speleologické společnosti nevstupovali, protože je to neduchovní, neharmonické prostředí plné negativity a nelásky místo Lásky, čehož jsem důkazem "já" vyloučený poustevník Gyaneshwarpuri, o němž se mlčí. Zajisté se na vás budou usmívat a uculovat, ale nebudou vás milovat. Na vině jsou složité speleologické rozepře mezi jednotlivými skupinami - základními organizacemi, především o tzv. "zájmová území" v Moravském krasu. Opravdu vás nebudou mít vůbec rádi, pokud do těchto zájmových území budete vstupovat, tak jako já jsem vždy svobodomyslně činil. To je skutečný důvod, proč mne nepřijali mezi sebe. Obávali se totiž mé samostatnosti a úspěšnosti speleologa, kterého nespoutají v Moravském krasu přidělením druhořadé pozice v područí zájmových mocipánů. Vždy jsem na to poukazoval, na toto bezpráví mezi speleology v Moravském krasu, až jsem se stal nežádoucí a odevšud vyhnaný a vyloučený. Tímto se omlouvám všem dobrým lidem v České speleologické společnosti, kteří dozajista trpí tím samým, čím jsem trpěl já. Nejlepší podle mého současného poznání bude se speleologie zcela odřeknout, pokud toužíte prožít nekonflitní, šťastný, harmonický, na nikom nezávislý a svobodný život, tak jsem to alespoň pochopil a učinil i já. Uvědomte si - vy ve vedení ČSS jakož i prostí členové - zásadní Pravdu, že se vám nebudu klanět a nemám zapotřebí soucitit s vaším duchovním stavem, ani s vámi souhlasit.
Autorská bibliografie Marka P. Šenkyříka - svámího Gyaneshwarpuri.
1989-1994
Výroční zprávy o činnosti Novodvorské skupiny ZO ČSS 6-12 Speleologický klub Brno a ZO ČSS 6-26 Speleohistorický klub Brno za roky 1989 - 1995. Archiv České speleologické společnosti. Praha.
PRNKA, T. - DOČKALOVÁ, M. - HORÁČKOVÁ, L. - ŠEBELA, L. - ŠENKYŘÍK, M. - UNGER, J., 1991: Kryštof Jiří Matuška, 1702-1777. Vydal farní úřad ve Křtinách v nákladu 5 000 výtisků. Blansko 1991.
Historie chrámu Panny Marie ve Křtinách, 34 stran, Blansko 1992.
Podzemí ve Křtinách - stručný přehled objevů v roce 1991. Speleofórum 92, roč. 11, Brno.
Objev hrobky zábrdovického opata Kryštofa Jiřího Matušky v chrámu Panny Marie ve Křtinách. Speleo č. 7/1992, ČSS, Praha.
SOBOTKOVÁ, K. - ŠENKYŘÍK, M., 1993: Tajuplné podzemí křtinské. Speleo č. 10/1993. ČSS, Praha.
Zajímavý nález ve znojemském podzemí. Speleo 12/1993
SPELEOHISTORICKÝ KLUB BRNO (autor: Marek Šenkyřík) 1993: Templáři a stříbrné sochy, Speleo, č. 13/1993, ČSS, Praha.
K rómskému undergroundu na Stránské skále. Speleo 13/1993.
HORÁČKOVÁ, L., UNGER, J., ŠENKYŘÍK, M. 1993: Lebky se symbolem vavřínového věnce z kostnice ve Křtinách. Scripta medica 66 (1-2), 51-52.
Vzpomínka na Slávka Sedláka. Speleo 14/1994.
K problému neznámých vod ve spodním patře jeskyně Malý lesík. Speleofórum 94, roč. 13, s. 32-34, Brno 1994.
ŠENKYŘÍK, M - HORÁČKOVÁ, L. - BENEŠOVÁ, L., 1994. Kostnice v podzemí chrámu Panny Marie ve Křtinách. Speleofórum 94, roč. 13, s. 47-56, ČSS, Brno 1994.
Firma Flugmotorenwerke Ostmark g.m.b.h. Wien, Zweigverk Brunn (1941-1945) a nedokončená podzemní továrna ve Stránské skále. Speleofórum 94, roč. 13, s. 56-60, ČSS, Brno 1994.
Bibliografie sborníku Speleofórum, roč. I - XIII, 1982 -1994. Speleofórum 94, roč XIII, ČSS, Brno 1994.
Recenze: Kateřina Sobotková – Antropogenní změny krajiny v údolí Říčky v jižní části Moravského krasu mezi vodní nádrží Pod Hádkem a Muchovou boudou. Speleo č. 18, s. 37-43, Praha 1994.
Kterak ziskuchtivost L.P. 1558 zachránila údolí Říčky. Speleo č. 18, Praha 1994.
2004
Speleologický průzkum závrtku Zub na plošině Skalka v jižní části Moravského krasu (1994-2004). Objev jeskyně č. 1410B Soví komín. Projekt speleologického průzkumu. Acta Speleohistorica 1/2004, s. 1-35. Brno.
Kolorační experiment a speleologické perspektivy Habrůveckého ponoru ve střední části Moravského krasu. Speleofórum 2004, roč. 23, s.23-26. Praha.
Náčrt paleosystému Malý lesík v jižní části Moravského krasu. Poznámky ke genezi jeskyně. Speleoforum 2004, roč. 23, s. 26-31. Praha.
Jeskyně Malý lesík - zamyšlení na konci speleologického výzkumu (1949-2003). Speleofórum 2004, roč. 23. s.31-32.
2005
Objev zavaleného vchodu Barunčiny jeskyně Pod Svatými schody v Ochozském žlíbku v jižní části Moravského krasu. Acta Speleohistorica 2/2005, s. 1-6. Brno, leden 2005.
Jeskyně Ř-27 Tulácká Poustevna v Hádeckém údolí. Obnovení tradice poustevnictví v Moravském krasu. Předtisk in.: Acta Speleohistorica 3/2005. s. 1-3, Brno, 2005.
Plošina Skalka – základní studie o neznámém speleologickém problému jižní části Moravského krasu. Zpráva o speleologickém průzkumu na plošině Skalka za roky 1989 – 2004. Acta Speleohistorica 4/2005, s. 1-70, Brno, duben 2005.
Paleohydrografie ponorných vod z oblasti Březinské kotliny pod plošinou Skalka v jižní části Moravského krasu. Speleofórum 2005, roč. 24, s.23-27, Praha.
Objev jeskyně č. 1410A Ponorný Hrádek na plošině Skalka v jižní části Moravského krasu. Výsledky speleologického studia novodvorských ponorných vod (1989 – 2004). Speleofórum 2005, roč. 24, s.27-35. Praha.
Objev jeskyně č. 1410B Soví komín na plošině Skalka v jižní části Moravského krasu (1994 – 2004). Speleofórum 2005, roč. 24, s.35-40. Praha.
Historie objevu jeskyně č. 1402A Kulišárna (plošina Skalka, Moravský kras – jih). Speleofórum 2005, roč. 24, s.40-41. Praha.
Objev Skulařího převisu na plošině Skalka – nový doklad o úrovni hladiny miocénního moře v jižní části Moravského krasu. Speleofórum 2005, roč. 24, s. 41, Praha.
Habrůvecká plošina. Moravský kras – střed. Projekt speleologického průzkumu, dokumentace a ochrany krasové krajiny. Acta Speleohistorica 5/2005, s. 1-60. ZO ČSS 6-31 S.P.P.M. Habrůvka, srpen 2005.
K původu jména jeskyně Malý lesík u Březiny (Moravský kras – jih). Speleo č. 42/2005, s. 28-29, Brno.
Jeskyně Ř-27 Tulácká Poustevna v Hádeckém údolí - obnovení tradice poustevnictví v Moravském krasu (2004). Speleo č. 42/2005, s. 42-43. Brno.
Bahenní jeskyně č. 1418 Málčina v Hádeckém údolí. Nový zajímavý poznatek o směru podzemního odvodňování. Teorie fosilního patra Říčky pod Lysou horou (Moravský kras – jih). Acta Speleohistorica 6/2005, s.1-17, Habrůvka, listopad 2005.
Indicie o existenci nezvěstného historického podzemního objektu v Bílé hoře v Brně. Speleo č. 43/2005, s.15, Brno.
Zápis o objevu podzemní chodby pod severním ambitem chrámu Panny Marie ve Křtinách. Speleo č. 43/2005, s. 16-17. Brno.
Dokumentace Hynštových jeskyní na Rozměrkách (plošina Skalka, Moravský kras - jih). Speleo č. 43/2005, s.32-35, Brno.
2006:
Habrůvecká plošina - úvod do neznámého speleologického problému střední části Moravského krasu. Zpráva o činnosti ZO ČSS 6-31 SPPM za rok 2005. Acta Speleohistorica 7/2006. s. 1-84, Habrůvka, duben 2006.
ŠENKYŘÍK, M. P. - HLOUŠEK, A. 2006: Závrt u Habrůveckých smrků – nové speleologické pracoviště na Habrůvecké plošině (Moravský kras - střed). Speleofórum 2006, s.14. Praha.
Závrt u Habrůveckých smrků - spuštění první skruže. Zpravodaj Obecního úřadu v Habrůvce, č. 2, ročník 2006 ze dne 10.10.2006, s. 20. Habrůvka.
2007:
„Děravka“ nezvěstná jeskyně na Rudicko – Habrůvecké plošině. Tajemství nového speleologického pracoviště ve střední části Moravského krasu před otevřením. Speleo 47/2007.
Milarepova propast v Závrtu u Habrůveckých smrků na Habrůvecké plošině. Zápis do literatury o speleologickém průzkumu v letech 2005-2007 (Moravský kras - střed). Speleo 49/2007.
2020:
Závěrečná zpráva o objevu a speleologickém průzkumu jeskyně „Poustevníkova Děravka“ na Rudicko - Habrůvecké plošině (Moravský kras -střed). Acta Speleohistorica 8/2020.
2021:
Objev jeskyně Poustevníkova Děravka na Rudicko - habrůvecké plošině (Moravský kras - střed). eSpeleo č.2/2021,
30. výročí objevu krypty kostnice pod věží chrámu Panny Marie ve Křtinách s unikátním objevem dvanácti pomalovaných lebek. e-Speleo 3/2021
2022:
Chrám Panny Marie ve Křtinách – podzemní chodba pod ambity a rájským dvorem v blízkosti kaple sv. Anny – zajímavý doklad o odvodnění Santiniho stavby. e-Speleo 4/2022.
Znovuobjevení zaříceného vchodu Barunčiny jeskyně Pod Svatými schody v Ochozském žlíbku v jižní části Moravského krasu. eSpeleo 5/2022.
2023:
Historické podzemí chrámu Panny Marie ve Křtinách. Výzkumy a objevy 1990 - 2022. Křtiny srdcem speleologa, nedostudovaného archeologa, poustevníka a mnicha. Acta Speleohistorica 9/2023, s. 1-144, Brno - Bosonohy červen 2023.
Entdeckung eines Ossariums mit zwölf bemalten Schädeln im Untergrund der Wallfahrtskirche der Jungfrau Maria in Křtiny (Tschechische Republik). Der Erdstall 48/49.
2024:
Hrádek u Babic nebo Refugium ve Křtinském údolí? Předcházel objekt nad Vývěrem Křtinského potoka vzniku Křtin? Tajuplná pověst a meditace o Údolí křtu - Vallis baptismi. Sborník 2023 Muzea Blanenska, s. 52 - 60.
V tisku:
Jeskyně Ř-24 Slezákova Záhrobní v Hádeckém údolí. Paměťová zpráva o speleologickém průzkumu (1982-1986) s archeologickým objevem dětského neolitického hrobu. Sborník Muzeum Blanenska.
Speleologický pokus v jeskyni Pekárna (1994). Příspěvek k dějinám výzkumu lokality. Vize průniku koncovým závalem. Sborník Muzeum Blanenska.
Příspěvek ke speleohistorii a poznání geneze Málčiny jeskyně (Moravský kras - jih). Sborník Muzeum Blanenska.
Sametová revoluce na Výpustku (1990). Doplněk k historii člověkem těžce zkoušené jeskyně. Sborník Muzeum Blanenska.
Speleologické perspektivy jeskyně Ponorný hrádek, Plošiny Skalka a jižní části Moravského krasu u Ochoze u Brna z hlediska hlubinné introspekce. Sborník Muzeum Blanenska.
Jeskyně Kostelík ve Křtinském údoli - svaté srdce Moravského krasu, kde žil Hertodův (1669) poustevník. Sborník Muzeum Blanenska.
Arnošt Hloušek (1929-2016), otec habrůvecké speleologie. Sborník Muzeum Blanenska.
|
SWAMI GYANESHWARPURI POUSTEVNÍK
